Ti dva spolu chodili už základní školy. Spolu přešli na střední a vysokou si zvolili oba dva ekonomickou. V posledním ročníku se rozhodli, že hned po promoci se vezmou. A tak začali plánovat první společné bydlení.
A protože to byli vzdělaní ekonomové, rozhodli se stávající situaci řešit ekonomicky. Během studií si na brigádách vždycky něco vydělali, ale to stačilo akorát pokrýt každodenní potřeby. Štěstí se na ně usmálo v podobě bytu, který byl dědictvím po babičce. A v něm starý, omšelý nábytek.
S minimálními náklady
První nápad, nechat všechno z bytu vyvézt do na smetiště, naštěstí vzhledem k množství učení, nerealizovali. Po odevzdání diplomových prací nastal ten pravý čas. Při důkladné prohlídce zjistili, jaký poklad to po babičce vlastně dostali. Všechen nábytek byl vyrobený z poctivého dřeva a potřeboval upravit jenom vrchní slupku.
Křesla se po výměně polstrů začala jevit rovněž v jiném světle. A tak se dali do práce. Inspiraci našli na fotografiích jedné z cest po jižní Francii. Modrobílá kombinace tam kraluje v interiérech mnoha domácností dodnes.
Nejdříve bylo nutné všechen nábytek zbavit starých nátěrů.
Brousili, tmelili a začišťovali celý týden. Potom přišla druhá fáze, na kterou si přizvali kamaráda výtvarníka. Tomu se modrobílé nátěry opravdu povedly. Podařilo se mu vytvořit nádhernou patinu, k nerozeznání od té francouzské.
V poslední fázi bylo nutno znovu potáhnout všechna křesla. Tu přišlo vhod, že nastávající mladá paní měla šití jako svého koníčka už od dětství. Vyrobila šablony, podle nich vytvořila jednotlivé dílce z modrobílého kanafasu, tři dny sešívala a křesla dostala novou, originální tvář.
Malou půjčku si vyřídili na nové dřevěné podlahy. Ty se musely vyměnit v celém bytě. Výsledek byl řemeslně dokonalý. Domov byl připraven, aby ženich svoji nevěstu přenesl přes práh.
