Mnohá z nás se dostane do situace, kdy si, často k tomu dochází před zrcadlem, řekne: „A dost! Musím zhubnout.“
Zadáte-li tento problém do vyhledávače, zavalí vás ne moře ale přímo oceán informací. Zhubněte tím, že budete jíst jen polévky. Zhubněte s našimi novými tabletami, obsahujícími javor, jetel a jiné rozličné přírodniny. Zhubněte cvičením, zhubněte vleže… Co si z toho vybrat?
Značně se rozšířil mýtus, že při hubnutí musíte hladovět. Skutečnost vypadá zcela odlišně. Při hladovění se vaše tělo přepne do „nouzového“ režimu, a když pak něco sníte (něco nakonec sníte), každá kalorie v tom obsažená se přesune rovnou do vašich boků.
Další nebezpečí – vlčí hlad. Člověk není od našich zvířecích příbuzných svým tělesným fungováním příliš odlišný. Má-li pro ilustraci třeba právě vlk dlouho nouzi o něco k žrádlu, ve chvíli, kdy uloví jelena, nažere se přece pořádně, ne. Co až zas nic nebude?
Dostane-li se tedy jedna z nás hubnoucích žen za pomyslnou mez, kde už svůj hlad prostě neovládne (a železnou vůli k hladovce jako Mahatmá Ghádní nevlastní každý), nažere se jako ten vlk. Hodně. Tím se násobí efekt uložení všeho, co se sní a ručička váhy se k našemu zklamání sune spíše doprava než doleva.
Jak tedy na hlad? Bylo o tom asi napsáno mnohé. Zkušenost nicméně praví, že nejlepší je jíst málo a pravidelně. Ráno, dopoledne, v poledne, odpoledne a večer. Hezky jako ve školce.
Tělu je dobře, stále si přežvýkává svoje dávky kalorií a má pocit hojnosti, která přímo vybízí k plýtvání. V tomto případě k plýtvání tukovými zásobami.
Ovšem; jíst pravidelně a navíc myslet na skladbu stravy tak, aby byla vyvážená (žádné fast-foody, ani výjimečně, prostě nikdy), může být při našem západním životním stylu oříšek. Nasnídejte se v šest ráno. Připravte si do práce ovocný salát a semínka namísto sendviče.
Nejlepší radou, kterou zde lze udělit je: Myslete na sebe. Myslete na své tělo. A neblbněte. Hladové ženy jsou naštvané, bledé a určitě ne krásné. Toliko k tématu, přejeme šťastné a rozumné hubnutí.
